CS
EN

Pc_portrait2

ThDr. Pavel Černý, Th.D. je kazatelem Církve bratrské a učitelem praktické teologie a misiologie na Evangelikálním teologickém semináři v Praze.

Kromě kontaktních informací na této stránce naleznete některé jeho texty, které by mohly mít užitek pro širší veřejnost.

Církev bratrská

Česká Evagelikální Aliance

Ekumenická rada církví

Evangelikální teologický seminář

FEET

Sdružení evangelikálních teologů

Kostnická jednota, Evangelický týdeník

Promluva při ekumenické bohoslužbě k uctění obětí komunismu. Neděle 2.3.2008, katedrála sv. Víta

02. 03. 2008

Vážení přátelé, bratři a sestry,

shromáždili jsme se dnes v této katedrále, abychom uctili památku obětí komunistické ideologie a režimu, který ovládl naší zemi a společnost před 60 lety. Celý týden probíhá festival proti totalitě, zlu a násilí pod názvem „Mené tekel“. Jsou to dvě aramejská slova z textu, který byl napsán Boží rukou na zeď paláce totalitního a bezbožného babylonského krále Belšazara. Daniel, jeden z izraelských zajatců králi přeložil a vyložil smysl těchto slov (Da 5,26-29): Mené, mené, tekel, u-parsín!

Mené - Bůh sečetl tvé kralování a ukončil je.

Tekel - byl jsi zvážen na vahách a shledán lehký.

Peres - tvé království bylo rozlomeno a dáno Médům a Peršanům. Také komunistické kralování bylo před lety sečteno, ukončeno, zváženo a shledáno jako škodlivé. Vždyť to byl násilnický policejní režim, který pronásledoval své vlastní občany, který omezoval, okrádal, věznil a dokonce popravoval. Byl to režim, který deformoval lidské osobnosti, pustošil hospodářský rozvoj země a soustavně porušoval lidská práva. O tom již hodně zaznělo i s ukázkami různých dokumentů na tomto festivalu. Dnes si připomínáme, že k rozkladu a svržení tohoto režimu přispělo utrpení mnoha lidí, kteří bojovali, nesli těžká břemena pronásledování a vězení a dokonce umírali. Byla to statečnost a věrnost lidí, kteří se nesmířili s totalitou, lidí, kteří toužili po společnosti, kde jsou lidská práva dodržována. Nasadili se pro ideály, které také Bůh považuje za zcela zásadní. Bible podtrhuje a vyučuje lidskou důstojnost, rovnoprávnost a zodpovědnost. Každý člověk má svou důstojnost, protože o něm platí, že je Božím stvořením a nese v sobě Boží obraz. Každý režim, který šlape po lidech bude jednou zvážen a shledán tyranským a protibožským. V žádné společnosti, království či státě není dovoleno pošlapávat lidskou důstojnost. Důstojnost člověka je třeba ctít i při jednání s nepřítelem, natož pak mezi občany vlastního národa a země.

Bible vyučuje také rovnocennost všech lidí. Máme stejná práva, protože máme stejného Stvořitele. Každý prohřešek proti lidským právům je protikladem k učení o rovnocennosti všech lidí. Mocní lidé a silné vlády nesmějí znásilňovat práva jednotlivců, nebo menšin. Boží zákon, zjevený skrze Mojžíše velmi dbá o ochranu slabých a zranitelných. V knize Přísloví je napsáno (14:31a): Kdo utiskuje nuzného, tupí toho, kdo jej učinil… - tedy samotného Stvořitele. Tématem celé tradice biblických proroků je protest proti rozdělování lidí na ty, kteří si mohou všechno dovolit na úkor druhých a na ty, kteří jsou utlačováni a trpí. Proroci pozvedali svůj hlas proti tyranům, vládcům, kteří utiskovali různé skupiny obyvatelstva. Proroci si dovolili kritizovat i krále a další mocné, pokud přestupovali zákony, okrádali a utlačovali druhé. Je prorocké slovo, ale také i prorocký čin. Nejsou ale jen lidská práva. Je i lidská zodpovědnost. Alexandr Solženicyn napsal, že během minulých tří set let západní civilizace odložila povinnosti a položila důraz na práva. Solženicyn říká: Máme přece dvě plíce. Nemůžeme jednu plíci uzavřít a dýchat jen druhou. Člověk potřebuje nejen lidská práva, ale také povinnosti. Celý Boží zákon je Ježíšem Kristem shrnut do dvou povinností. Máme milovat Boha a máme milovat svého bližního. Ježíš říká, že Zákon i proroci visí na těchto dvou přikázáních (Mt 22,40). Jestliže dnes rádi hovoříme o Všeobecné deklaraci lidských práv, pak v Bibli můžeme najít také to, co můžeme nazvat Všeobecnou deklarací lidské zodpovědnosti. Nejenom, že nemáme škodit druhým, ale máme aktivně milovat Boha a své bližní. Projevem naší lásky a zodpovědností je zajistit lidská práva druhým. Vzpomínáme dnes na ty, kteří zachovali statečné postoje, mnoho obětovali, svobodu, majetek a někteří i život. Šli cestou nesení utrpení, právě proto, že zůstali věrní ideálu lidské důstojnosti, rovnocennosti i zodpovědnosti za druhé i za celou naši zemi. Šli cestou, kterou před nimi prošel Ježíš Kristus, který sám se stal obětí porušování lidských práv. Stal se dítětem uprchlíků před zlovůlí krále Heroda, stal se Mesiášem odmítnutým náboženským establishmentem. Stal se vězněm, protože odmítl kompromis. Byl falešně obviněn, nespravedlivě odsouzen, brutálně mučen a nakonec ukřižován.

V této chvíli, kdy s vděčností vzpomínáme na statečnost v utrpení a nesení kříže mnoha lidí, připomeňme, že Kristus přijde opět. Jemu patří budoucnost a také soud. Existuje absolutní spravedlnost. Proto není třeba se mstít. Všechny krutosti, lži, mučení, zrady, zmanipulované procesy, to vše jím bude souzeno a potrestáno. Ti, kteří nelitovali svých hříchů a neprosili Boha i lidi o odpuštění, budou ve velmi těžké situaci. Budou čelit Božímu soudu. »Mené, mené, tekel ú-parsín«. Bůh sečetl a ukončil. Byl jsi zvážen a shledán jsi lehký. Tak to dopadlo i s totalitním režimem založeným na lžích, křivdách a zločinech. Bez pokání a prosby o Boží odpuštění miska vah každého hříchu i toho totalitního, letí prudce nahoru a není nic, co by ji mohlo vyvážit. Ať Pán Bůh požehná památku všech statečných, kteří jsou ozdobou našeho národa a kteří přinesli nejvyšší oběti proto, aby druzí lidé prohlédli a mohli se vzpamatovat. Žádná jejich oběť nebude zapomenuta.