Pavel Černý – osobní stránky

Vážený pane kardinále, vážení laureáti svatováclavských medailí, dámy a pánové,

v Bibli není vnější občanská svoboda na prvním místě mezi lidskými hodnotami. Člověk může žít pod útlakem, pronásledováním, ve vyhnanství, dokonce ve vězení a přitom v Ježíši Kristu může být osvobozen z pout hříchu, ze strachu ze smrti a může být vnitřně svobodným člověkem. Takový člověk může být ve skutečnosti svobodnější než ti, kteří ho pronásledují a vězní. Boží slovo hovoří v epištole sv. Pavla Římanům o svobodě Božích dětí (Ř 8,15):

„Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním i účastni jeho slávy.”

Co může být více, než vnitřní jistota, že patříme Bohu a že On s námi počítá i ve slávě svého království? Potom je možné snášet i útlak a protivenství.

A naopak, člověk který dostane občanskou svobodu – může jen změnit pána a dále zůstat otrokem svých vášní, své hrabivosti či pomstychtivosti. Přesto všechno Písmo svaté dobře ví, že i vnější svoboda (které říkáme občanská či náboženská) je vzácným Božím darem. Vždyť je to právě vnější svoboda, která nám dává příležitost, abychom rozvíjeli Boží plán s člověkem, abychom si podmaňovali přírodu, abychom rozvíjeli vědu, kulturu, mezilidské vztahy, abychom tvořili společenství….. Naše vnější svoboda trvá již dvacet let. Předcházelo jí dohromady 50 let nacismu a poté komunismu. Je naším úkolem nezapomenout na pronásledování a utrpení mnoha lidí, kteří nesli břemeno zápasu s totalitními režimy. Předávání svatováclavských medailí a festivaly „Mené tekel“ mi umožnily setkat se s lidmi, kteří mnoho vytrpěli v zápase za naši vnější svobodu a svým postojem nejednou ukazovali i ke svobodě vnitřní. To jsem si zvláště silně uvědomil při setkání s těmi, kteří strávili dlouhá léta ve věznicích, v různých pracovních táborech, v zákazech studia, ve ztrátě zaměstnání, v narušení rodinného života…. A mnozí tito lidé nezahořkli, dokázali odpustit, zachovali víru i naději…

Dnes máme znovu příležitost vzpomenout na oběti komunismu a vyjádřit vděčnost těm, kteří se před totalitní mocí neklaněli a kteří v různých situacích bojovali o zachování rovné páteře a byli svými postoji povzbuzením druhým. Dnešní večer je připomínkou, že boj s totalitou nikdy nekončí. Totalita nemá jen jasné a zřetelné formy. Existuje i totalita plíživá, která omezuje veřejné projevy, občanské svobody, která chce nasazovat náhubky, která chce duchovní zahnat zpět do kostelů a znemožnit jim veřejný projev. Proto se připojuji s vděčností těm, kteří byli letos navrženi k ocenění a zastupují instituce, které v tomto zápase s totalitou, zlem a násilím dále pokračují. Jak svoboda vnitřní, tak svoboda vnější, potřebují péči, potřebují bdělost, stálost a vytrvalost. Nesmíme se stát národem, který zapomněl na své dějiny a historické zkušenosti. Nesmíme být zemí, která si získané svobody neváží a která nepracuje na jejím zachování. Nesmíme také sobecky zapomínat na ty, kteří trpí v jiných zemích a světadílech a dosud vnější občanskou svobodu nepoznali. Naše svoboda musí být vždy spojena se zodpovědností. Jinak se stane příležitostí ke zlu, násilí a třeba i sebedestrukci. Skutečná svoboda je tam, kde jsou zachovávány Bohem dané normy. Zůstáváme svobodní, pokud věříme pravdě. Pokud budeme věřit lžím, propagandě a populismu, naše svoboda zachována nebude. Díky vám všem, kteří se snažíte jít cestou pravdy a bojovat s lhostejností, lží a dalšími nebezpečnými projevy zla.

Pavel Černý, předseda Rady Církve bratrské a Ekumenické rady církví