Autorita kazatele a její vykonávání (P. Černý, Theologia vitae, roč. 5, 2/2015, s. 151-162).
Uplatňování autority duchovního podléhá vlivu kultury. Tuto tezi Pavel Černý hájí s odkazem na článek Volkera Kesslera z roku 2013. Mnozí vliv kultury podceňují a upadají do jedné ze dvou pastí – buď uplatňují svůj osobní přístup, který se snaží doložit Biblí, nebo se zhlédnou v některém soudobém přístupu, který pak vidí v Bibli téměř na každé stránce. Autor argumentuje proti řadě dostupných knih o vedení církví a jejich zjednodušené aplikaci. Bible obsahuje principy. Jejich aplikace v dané kultuře však je úkolem pro nás. Takovým principem je Ježíšovo služebné pojetí vedení nebo Pavlův paradox moci ve slabosti. Korupce mocí se projevuje např. zneužitím zpovědního tajemství, svévolí ve výkladu Písma, autoritativní pastýřskou péčí a překračováním limitů pastorace. Uvedené dva principy pomáhají náležitě aplikovat také instrukce dané Timoteovi. Článek vyústí do volání po služebném přístupu a po pokoře vůči druhým, které dávají autoritě legitimitu.