Proslov při předávání svatováclavských medailí
Arcibiskupský palác v Praze, 28. 9. 2005
Vážení vzácní hosté, vážení přátelé,
byli jsme právě svědky předání svatováclavských medailí. Letos toto předání navazuje na 60. výročí ukončení 2. světové války. To, že si již 60 let s vděčností připomínáme ukončení strašné světové války, o něčem svědčí. Válka skončila, ale následky válečného běsnění, ztrát na životech, na zdraví i majetku, zlomených lidských životů, křivd… to všechno se vleče celá desetiletí.
Velmi oceňuji, že letošní svatováclavské medaile jsou spojeny s tím, co považuji za jeden nejdůležitějších aspektů přežití lidstva na této planetě. Je to právě dnes večer zmíněný a těmito medailemi podtržený rozměr odpuštění a smíření. Můžeme přestat bojovat, ale kdo odstraní hradby, bariéry, zákopy, křivdy, deformace lidských vztahů? Kdo nahradí ztracení lidské životy, domovy, ztracená přátelství, ztracené naděje? Jsem přesvědčen, že řešit neřešitelné může pouze odpuštění a smíření. Odpuštění druhým, které hluboce vyvěrá z Božího odpuštění skrze kříž Pána Ježíše Krista. Škody, hříchy, jsou často nenahraditelné. Je zde ale vyznání vin, je zde odpuštění. Bez odpuštění se žít nedá. Bez odpuštění není pro lidskou společnost budoucnost. Psychoanalytik Jung kdysi řekl: Kdyby všichni lidé věděli o odpuštění v psychiatrických léčebnách by bylo o polovinu méně lidí. Je strašné žít v kleštích pomsty a nepřátelství.
Možná jste někteří také viděli pořad na ČT 2, který zachycoval vyprávění a svědectví těch, kteří byli v době vlády komunismu perzekuováni pro svou víru, pro svůj původ či kvůli majetku rodičů. Jedno vynikalo z tohoto pořadu zcela zřetelně. Mnozí i přes hrozné křivdy dovedli odpustit. Zůstali bojovníky proti utlačovatelským ideologiím, proti zlořádům a totalitním systémům. Dovedli ale odpustit lidem, kteří ve skutečnosti nevěděli co činí, kteří nepochopili, co to je důstojnost lidství, jakou hodnotu má lidský život v Božích očích. Lidé, kteří odpustili druhým lidem zvítězili a naznačili náročnou a potřebnou cestu ke svým bližním.
Jsem vděčný za každého člověka, který dnes do společnosti vnáší rozměr odpuštění a smíření. Bez tohoto rozměru lidstvo nemůže přežít. Proto se vděčně připojuji s gratulací a poděkováním těm, kteří byli dnes vyznamenáni.
Přeji nám všem, abychom mohli žít a pracovat pro odpuštění a smíření jednotlivců, rodin, různých skupin obyvatelstva a celých národů. A to vše ve jménu toho, který nás učil se modlit: Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.