Pavel Černý – osobní stránky

Úvod k rozhovoru při modlitební snídani v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, Praha 19.3.2009. Mají se národy a jejich kultury rozpustit v neslaném a nemastném moři evropských trendů? Přetrvají národy procesy evropské integrace, nebo zaniknou?

Exegetická poznámka před čtením: ve Starém zákoně se nejedná o národy v našem moderním slova smyslu. Nejspíše můžeme mluvit o etnických skupinách a kmenech spojených obýváním určitého území a hovořících stejnou řečí. Ha’gojím – jsou etnické skupiny. Žalm 33,8-15: Boj se Hospodina, celá země, všichni obyvatelé světa, žijte v jeho bázni! 9 Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí. 10 Záměry národů Hospodin maří, lidem úmysly hatí. 11 Záměry Hospodinovy platí věčně, úmysly jeho srdce po všechna pokolení. 12 Blaze národu, jemuž je Hospodin Bohem, lidu, jejž si zvolil za dědictví. 13 Hospodin se dívá z nebe, vidí všechny lidské syny, 14 ze svého pevného trůnu shlíží na všechny, kdo obývají zemi. 15 On utvořil srdce každého z nich, on též rozumí všem jejich skutkům. Boží lid byl vytvořen z menšího a ne právě slavného národa (Dt 7,7). Pán Ježíš Kristus patřil k tomuto národu. Mluvil aramejsky, i když se někteří domnívají, že mohl znát i řečtinu. Co se nedá popřít je, že náležel k marginalizovanému národu uprostřed velkého impéria. Tento národ neměl velké slovo a velký význam uprostřed Římské říše. To by nás mělo povzbuzovat, abychom se také my zajímali i o malé národy světa, aby jejich moudrost mohla sloužit všem. Bible ukazuje zřetelně, že Hospodin, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův je Bohem suverénně multi-národním. Je to ten, který řekl faraónovi, že celá země patří Bohu (Ex 9,14. 16. 29). Je to ten, který hýbe národy na šachovnici světa ještě před vytvořením Izraele. Byl to ten, kdo použil Asyřany, Babyloňany a Peršany ve svých plánech s dějinami tohoto světa. Dt 32,8: Když Nejvyšší přiděloval pronárodům dědictví, když rozsazoval lidské syny, stanovil hranice kdejakého lidu podle počtu synů Izraele.

To ukazuje na Boží moc nad národy. Nechce Hospodin něco proměnit v Evropě prostřednictvím jiných národů? Příklad ze současného Londýna: V tomto velkém městě převážil již počet barevných obyvatel, kteří pravidelně navštěvují bohoslužby, bílé Angličany.

I u nás žijí různé menšiny. Jsou zde Ukrajinci, Korejci, Vietnamci, Mongolové. Postupně vznikají jejich sbory a farnosti. Nedávno byl v Praze založen i japonský sbor. Je dobře, že v Evropě je snaha po dodržování lidských práv a náboženských svobod. Jak ale migrantům pomáhat k integraci do společnosti a k objevování křesťanských duchovních základů Evropy?

Co můžeme v naší české situaci udělat? Co můžeme udělat jako společnost, církve, stát? Jak se budeme zajímat o národy a etnické skupiny? Tá ethné – národy jsou v Evropě všude kolem nás. Jak se k nim zachováme? Co jim předáme a čím se dáme inspirovat od nich?V Ř 11,17-24 jsou pohané ztotožňováni s planou olivou v kontrastu s ušlechtilým olivovým stromem: Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy, 18 nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe! 19 Řekneš snad: Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován. 20 Dobře. Byly vylomeny pro svou nevěru, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se! 21 Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe! 22 Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat, 23 oni však, nesetrvají-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc naroubovat je znovu. 24 Jestliže tys byl vyťat ze své plané olivy a proti přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří!

K dramatické změně dochází v Novém zákoně. V Kristu je Bůh dokonce Bohem pohanů. Dřívější pohanské národy – tzv. „černé ovce“, jsou nyní určeny k tomu, aby jim Izraelci dokonce začali závidět (Ř 11,11 – Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů.). Matoušovo evangelium 28,19-20a končí výzvou: 19 Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého 20 a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.

Dnes si začínáme znovu uvědomovat důležitost rodiny pro společnost. Desintegrace a narušení rodinných svazků přináší mnoho problémů. Není to jen nízká demografická křivka v ČR! Je i mnoho dětí, které vyrůstají v rozdělených rodinách. Fungující rodiny vždy byly a jsou stabilizujícím prvkem společnosti. Ve statistikách se objevuje, že děti z rozbitých rodin častěji inklinují ke zločinu a k politickému extremismu. Přesto někteří říkají, že rodina je již dnes přežitek. A co národy? Je důležitá národnost? Mají národnosti postupně zmizet? Je to také přežitek? Nebo mají národy přetrvat? Příklad: Jedna Češka, která si vzala Němce, se po čase odstěhovala do Berlína. Zeptal jsem se jí, jaké národnosti bude dítě, které čekali? Odpověď zněla: „Ani česká, ani německá, v dnešní době bude národností narozeného dítěte již EU!“

Žijeme v Evropě, která se v mnoha směrech integruje – politicky, ekonomicky, legislativně…. Evropská komise a Evropský parlament by měly dodržovat principy subsidiarity, ale žel tomu tak vždy není. Z EU kromě dobrých a pozitivních hodnot vycházejí také snahy ovlivňovat etiku (např. prosazovat euthanasii či velmi liberální potratovou praxi). EU také ovlivňuje migrační politiku jednotlivých zemí. Když čtu některé evropské dokumenty, tak mám dojem, jako by panovala všeobecná snaha rozprášit národy a nahradit je jakýmsi evropským slepencem různých národů, kultur a náboženství. Má si Evropa zachovat národy?

Evropskou situaci nemůžeme srovnávat se Spojenými státy, které vznikly jako multinárodní a multikulturní společnost. Evropa má své civilizační kořeny hluboko v židovství a křesťanství. Míchání národů a jejich postupné rozpouštění přináší silný protitlak. Objevují se nacionalistické protitlaky – pravicový i levicový extremismus. Není to jen neonacistická strana u nás. Podobné tendence jsou v Rakousku, Německu, Baskové a ETA ve Španělsku. Určité nové vzplanutí nacionalismu čas od času probleskuje v Severním Irsku. Objevují se bouře muslimů a barevného obyvatelstva ve Francii. Je možné zmínit napětí, která dřímají pod povrchem v Holandsku, Belgii a na jiných místech Evropy?

Nemluvím proti potřebě přijmout migranty, kteří opouštějí svou zemi z politických důvodů. Pokud ale přijímáme obyvatelstvo z jiných zemí, potom je třeba přesně nastavit podmínky a parametry a také je dodržovat. Pokud jsem někde na návštěvě v rodině či v cizí zemi, musím dodržovat místní pravidla. To je třeba jasně vyžadovat i od imigrantů. Co je kultura?

„Kultura je světem lidských významů, souborem lidských děl, která vyjadřují v objektivní formě jejich nejvyšší víry, hodnoty a naděje - krátce představy toho, co má být cele lidské.“ [1]

Kultura je způsob myšlení, chování, sdílený určitými sociálními skupinami. Kultura dává určité skupině identitu ve vztahu k druhým. Nikdo se nemůže z kultury vysvléknout. Kabát kultury nemůžeme sundat. Máme svou mentalitu a jsme ponořeni do intelektuálního klimatu své kultury.

Co udělá s obyvatelstvem ztráta národní identity v dnešní Evropě? Je těžké to předpovědět. Obávám se, že se budou množit extrémistická hnutí. Rozpouštění národů v Evropském prostoru může být živnou půdou nového nacionalismu.

Vyšší počty muslimů znamenají časovanou bombu pro soužití v Evropě. Nejde jen o nošení „burky“, ale jsou zde další pevné zvyky muslimů a zároveň silné propojení náboženství s politikou. Pro mnohé muslimy vždy zůstává cílem zavedení práva šaríja! Co bude Francie a Německo dělat, až v některých regionech brzy muslimské obyvatelstvo přečíslí původní obyvatele? 1. Biblické základy pro multikulturní společnost

Tento základ byl velkoryse rozvinut apoštolem Pavlem při jeho slavném kázání aténským filozofům (Sk 17,22-31). Starověké Atény byly centrem etnického, kulturního a náboženského pluralismu. Pokud jde o náboženství, tak se v textu objevuje zmínka, že Atéňané byli velmi náboženští. Podle aténského satirika bylo v Aténách snadnější najít boha, než člověka. Ve městě bylo veliké množství chrámů, svatyň, oltářů, obrazů a soch. Jaký byl Pavlův postoj k multikulturní, multináboženské a multirasové společnosti? V textu můžeme objevit čtyři důrazy[2]:
1. Apoštol zvěstoval jednotu lidské rasy a Boha jako Stvořitele člověka. Bůh je pro něj Stvořitelem a Pánem celého světa a všeho, co na světě je. Bůh dává všem lidským bytostem dech a vše ostatní. Biblická zpráva o stvoření klade důraz na to, že z jednoho člověka postupně vzniklo lidstvo i jednotlivé národy (dnes to je potvrzováno charakteristikou genetického kódu - lidstvo vzniklo z jedné matky). Teologická výpověď má velký důsledek a znamená, že všichni lidé jsou si rovni. Všichni mohou hledat Boha a Bůh není daleko od nich. Text říká: „Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme“ – existujeme. `Vždyť jsme jeho děti.´ (Sk 17,28). Jestliže Bůh je představen jako Stvořitel, Pán a Otec celého lidstva, je tím, kdo udržuje své stvoření při životě. Z tohoto pohledu je pak zlo rasismu naprosto nepřijatelné. Bůh je Otcem všeho lidstva a z tohoto pohledu jsou všichni lidé naši bratři a sestry. Jestliže jsme Bohem stvořeni rovnocenně, a nosíme v sobě něco z Boží podoby, potom jsme si rovni také v jeho očích a máme stejnou lidskou důstojnost. Z tohoto textu můžeme odvodit homogenitu lidské rasy, což připouštějí i ti, kteří nevěří v původ lidstva z Adama. Pokud jde o lidskou krev, tak kromě čtyř známých krevních skupin a Rh faktoru, nejsou žádné rozdíly.

§ Jak obludné a nemyslné bylo hovořit o německé rase (Hitlerův biologický mýtus) či britské rase (John Tyndall – v roce 1964 rozvinul Greater Britain Movement, kterým chtěl ochránit britskou krev). Zásadně nelze odmítat míšení jednotlivých lidských plemen. I v této oblasti se může projevit nebezpečí rasismu!

1. Apoštol Pavel hlásal různost etnických kultur a Boha, který je Bohem dějin. Živý Bůh učinil všechny národy z jednoho člověka. Tyto národy mají obývat celý svět, ale Bůh pro ně určil určité časy a také místa, kde mají žít (Sk 17,26; Dt 32,8). To znamená, že časy a místa národů jsou v Boží ruce. Nesmíme tuto výpověď použít k ospravedlnění dobytí, nebo anexe cizího území, i když ani tato historická fakta nejsou mimo Boží svrchovanost. Apoštol Pavel se spíše zaměřuje na původní příkaz množení se a naplnění země. Takový příkaz nepochybně vedl ke vzniku různých kultur. Bible ještě reflektuje zmatení jazyků u věže v Bábel a následné rozehnání lidstva po celé zemi (Gn 11,9). Není pochyb o tom, že se rozvíjely nejrůznější kultury. Kultura je doplňkem k přírodě. Příroda je daná Bohem a kultura je vytvořená člověkem a lidé se jí učí a vstřebávají ji. Kultura je něco jako „amalgám“, který spojuje dohromady různé víry, hodnoty, zvyky a instituce vytvořené lidmi. To je pak předáváno dalším generacím.

§ Lidská kultura je dvojznačná, protože i lidé jsou dvojznační. Člověk je Božím stvořením a proto některé věci v jeho kultuře jsou krásné a dobré. Zároveň je člověk ale také padlým stvořením a je poznamenán hříchem, proto i některé části jeho kultury jsou spojeny s hříchem a některé jsou dokonce démonského charakteru. § Písmo přejně hodnotí barevnou mozaiku lidských kultur. Dokonce je v Písmu napsáno, že nový Jeruzalém bude těmito kulturami obohacen: „Národy budou žít v jeho světle; králové světa mu odevzdají svou slávu. 26 V něm se shromáždí sláva i čest národů. (Zj 21,24+26) Jestliže kultury různých národů budou jednou zdobit nový Jeruzalém, proč by nebyly použitelné také dnes? § Sám apoštol Pavel byl produktem tří kultur. Svým původem a svou výchovou byl Hebrej a Hebrejů, jako rodák z Tarzu měl římské občanství a zároveň absorboval řecký jazyk a znal řeckou kulturu. Také my můžeme obohatit svůj život tím, že se učíme jiné jazyky a prožíváme setkání s jinými kulturami. Musíme se proto znovu ujišťovat o tom, že multirasová společnost není nikdy monokulturní. Je třeba uznat a přijmout jednotu lidské rasy, ale také různost etnických kultur. § Pokusy o rasovou segregaci (oddělení ras a kultur od sebe) neuspěly a to ani v Americe a ani např. v Jihoafrické republice. Naopak se ukazuje, že tam, kde se kultury dotýkají a dokonce i prolínají, jejich určitá specifika se stále udržují. § V některých zemích chtěli udržet rozdílnost kultur tím, že byly vytvořeny umělé dělící přehrady. Obávali se, že přímým dotykem by se tyto kultury zničily. V praxi to tak není. (Na příklad v zemích s vysokým počtem různých ras a kultur dochází poměrně k malému počtu smíšených manželství.) 3. Apoštol Pavel zvěstoval obecnou platnost díla Ježíše Krista. Končil své kázání Božím povoláním k obecnému pokání, protože existuje univerzální soud, ke kterému je určen určitý den a také je připraven soudce. („Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých.“ (Sk 17,31). Přijetí různosti kultur ale neznamenalo u apoštola Pavla přijetí náboženského synkretismu a míchání různých náboženství. Apoštol nepřijal celý řecký pantheon – muzeum nejrůznějších náboženství, aby z nich vytvořil jedno super-náboženství. Bohatství a krása různých kultur má být oceňována. Idolatrie (uctívání model), nikoli. Ta může mít ve svém středu lež. Uctívání soch a obrazů nejrůznějších řeckých božstev Pavla provokovalo. Chtěl oslavit Boha, který ho zachránil a který se mu dal v Kristu poznat. Přijímání pestrosti a různosti kultur se nerovná přijímání různosti náboženství. Ale to už spadá do mezináboženského dialogu. 4. Apoštol Pavel vyhlašoval všeobecnost křesťanské církve. Jestliže ve Starém zákoně čteme hodně o rozdělení a rozptýlení lidí, o bojích, pak v Novém zákoně vidíme příběh shromažďování národů do jedné mezinárodní společnosti. Konkrétně v Aténách, jak čteme, se připojili do této nové společnosti lidé jako Dionysios z Areopagu, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní (34). To byl patrně první křesťanský sbor v Aténách, který začali tvořit lidé různého věku, různého rasového, kulturního a sociálního původu. Jestliže Bůh je představen jako ten, který učinil národy, potom si i my máme být vědomi své národnosti. Bůh nás ale povolal do mezinárodní společnosti různých kultur. Církev je neobyčejně pestrá. Národnost trvá, kultura trvá, rasa zůstává, ale Kristus vytváří multikulturní společenství. Apoštol Pavel byl svou kulturou Žid, dokonce rabín, přesto všechno se stal apoštolem pohanů. V Kristu nás už nemusí dělit národnost, rasa, kultura, ani pohlaví…. Připomeňme slavný výrok z epištoly Galatským 3,28-29: „Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. „Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.“ V Kristu je možné mít ještě hlubší identitu, než ve své kultuře či ve svém národě. Církev dnes musí prokázat svůj multikulturní charakter. Boží dílo nám pomáhá odstranit naši lidskou pýchu: Pýchu na rasu, národ či kulturu. Z tohoto pohledu musíme odmítnout kulturní imperialismus a přijmout různost kultur. Dokonce můžeme i chránit jiné kultury, které si neprotiřečí s Kristovým panstvím a jsou schopny koexistovat v demokratické společnosti. ZávěrDomnívám se, že Evropa ve vztahu k různým národnostem a v migrační politice pokulhává za Amerikou. Přes některé globální rysy evropské kultury, je zde stále problémem xenofobie, rasismus, etnocentrismus a na druhé straně kulturní relativismus. Pro soužití kultur je třeba vymezit určitá pravidla, aby jedni neomezovali svobodu druhých. Takový příklad jsem viděl např. v Singapuru. Obyvatelé jsou z různých národnostních a kulturních okruhů (Malajci, Indové, Číňané a další menší skupiny). Také příslušnost k náboženstvím je pestrá. Přesto spolu dobře vycházejí na základě dobrých pravidel, jejichž dodržování je důrazně vyžadováno. Zvláštně působí, když zpívají svou hymnu o tom, že jsou jedním národem. Ve skutečnosti je spojují společné zákony a pravidla. Také Evropa potřebuje jasná pravidla pro soužití národů. Tato pravidla je však třeba důsledně dodržovat a jejich přehlížení či porušování trestat. Národnosti budou v Evropě existovat i do budoucnosti. Jejich pokojné soužití je jistě možné. Může ale fungovat pouze na základě dobrých zákonů, které nebudou přehlížet civilizační dědictví Evropy.
Podle Zj 21,24-26 křesťané mohou čekat, že Kristův druhý příchod zastihne na zemi různé národy. Eschatologický výhled naznačuje, že plné spasení počítá s národy. „Národy budou žít v jeho světle; králové světa mu odevzdají svou slávu. Jeho brány zůstanou otevřeny, protože stále trvá den, a noci tam už nebude. V něm se shromáždí sláva i čest národů.“ Sláva i čest národů – budou přítomné v Božím městě, jako část oslavy Stvořitele a Vykupitele. Ani v Evropské unii se národy nerozplynou a nevymizí. Národy budou existovat dál. Pokud pozitivní důraz na soužití různých kultur, ras a národů zanedbáme, Evropa můžeme čelit velkým těžkostem.