Pavel Černý – osobní stránky

Promluva k uctění obětí komunismu při ekumenické bohoslužbě v katedrále sv. Víta, Petra i Pavla, Praha 1.3.2009

Vážení přátelé, bratři a sestry,

vy všichni, kteří jste nějakým způsobem na sobě, nebo se svými blízkými, nesli zlovůli totalitního režimu, shromáždili jsme se dnes v této katedrále, abychom připomněli a uctili památku obětí komunistické ideologie a režimu, který ovládl naší zemi a společnost před jednašedesáti lety.

Celý týden probíhal festival proti totalitě, zlu a násilí pod názvem „Mené tekel“. Jsou to dvě aramejská slova z textu, který byl napsán Boží rukou na zeď paláce násilnického babylonského krále Belšazara. Jeden ze židovských zajatců, Daniel, králi přeložil a vysvětlil smysl těchto slov (Da 5,26-29): Mené, mené, tekel, u-parsín!

Mené - Bůh sečetl tvé kralování a ukončil je.

Tekel - byl jsi zvážen na vahách a shledán lehký.

Peres - tvé království bylo rozlomeno a dáno Médům a Peršanům.

Mnozí z Vás měli společné zážitky - zatčení, výslechy, mučení, práce v nelidských podmínkách, hlad, nadávky, ponižování. Z padesátých let jen v Československu je evidováno 234 justičních vražd a čtvrt milionu politických vězňů. V tomto výčtu ještě chybí přibližně 4000 obětí brutality dozorců, vyšetřovatelů StB a pohraničníků a také neevidovaný teror, především vraždy sedláků při tzv. „rozkulačování“ venkova, které se ani nevyšetřovaly, a tak se vlastně jakoby pro veřejnost ani nestaly.

Na obětech komunismu je ovšem ještě jedna zvláštnost, kterou nelze přejít mlčením. Mnozí postižení, přes všechny hrůzy, které prožili, nezatrpkli, nestali se z nich zahořklí, zlí lidé. Neživí v sobě nenávist a pomstychtivost vůči svým věznitelům. Jsou to lidé vyrovnaní se svým osudem, schopní odpouštět. (zmiňuje Ludmila Čajanová v Bruntálském deníku, 25.2.2009)

Boží slovo nám dnes připomnělo mimo jiné slova Pána Ježíše Krista, který řekl: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Před několika lety jsem s napětím sledoval v televizi pořad, ve kterém hovořili mnozí, kteří nespravedlivě trávili léta svého života ve vězení. Jiní vzpomínali na chvíle, kdy zásahem destruktivní komunistické ideologie ztratili otce či matku a jako děti či mladí lidé zůstali sami. Nikdy nezapomenu na to, že prakticky všichni hovořili o letech utrpení s nadhledem, hovořili o tom, co se naučili, nebo jak jejich charakter byl vybudován. Z jejich projevů bylo vidět, že dokázali odpustit a předat své utrpení tomu, který soudí spravedlivě.

Vážení političtí vězni – jste našemu národu příkladem. Msta, zášť, hněv, neodpuštění, to vše znovu a znovu roztáčí koloběh zla a hříchu. Zato odpuštění láme moc zla a proměňuje svět…. Podle Bible je vrchnost – státní moc zodpovědná za to, aby střežila pokoj, spravedlnost, chránila slabé a trestala ty, kteří překračují zákony. Proto podle apoštola Pavla nosí zbraň. V naší zemi po únoru 48 vládní moc strašným způsobem selhala a zpronevěřila se svému poslání. Začala terorizovat, věznit a popravovat ty, kteří patřili k občanům, kteří zachovávali zákony a chtěli demokratickou společnost.

Co s tím dnes? Myslím, že naše společnost reprezentovaná vládními strukturami, stále ještě dluží jasné slovo o komunismu a jeho zvůli. Chybí to, co bylo pod 2. světové válce jasně řečeno o holocaustu. Oběti komunismu v sovětském impériu, v Číně, v naší republice, ve Vietnamu, v Koreji, na Kubě, se počítají v desítkách milionů. Přesto komunismus dostatečně jasně odsouzen a postaven mimo zákon nebyl.

Co s tím můžeme dělat my, jako jednotlivci. Ježíš říká: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. On sám ještě z kříže odpouští těm, kteří ho zabíjejí. Nepřítel se snaží činit zlo, škodit… láska se ale snaží mu činit dobře. Dostojevský jednou napsal: „Láska v akci je daleko hroznější než láska ve snech“. To je láska, která proměňuje svět, která rozbíjí uzavřený kruh nenávisti a msty. Láska k nepříteli - to je láska, která, jak napsal Chrysostomos, je vrcholem sebeovládání. Pro tuto lásku je nám vzorem sám Bůh. V Ř 5,10: Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.

V evangelijním čtení jsme slyšeli: Mt 5,46: Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? 47 A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? 48 Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. Není zpravidla těžké milovat ty, kteří mají rádi nás. To dokáží, podle evangelia, celníci i pohané. Odpustit těm, kteří dokáží za odpuštění požádat – to se dá ještě pochopit. Ale odpustit těm, kteří svých činů nelitovali, kteří je dodnes omlouvají – to vyžaduje mnoho lásky a síly od Boha.

Běžný způsob je oplácet zlé zlým, mstít se. Vyšší cestou je odpuštění. To proměňuje svět, to povzbuzuje, inspiruje… Vám děkujeme za to, že jste rozhodli jít Kristovskou cestou odpuštění. Povinností vrchnosti, vlády této země je to, aby zlo pojmenovala, odsoudila a potrestala.

Německý teolog Dietrich Bonhoeffer, který byl na konci války popraven na přímý Hitlerův rozkaz, napsal: „Je to láska Ježíše Krista samého, který šel poslušně a trpělivě na kříž….“ Tam se projevuje láska, která není z člověka – je to Boží láska. Mnozí viděli přímluvné modlitby jako nejvyšší projev lásky k nepříteli. Prosit Boha za nepřítele, modlit se za ty, kteří těžce ublížili a ještě dnes často ubližují. Jen tak můžeme vyhlížet něco dobrého, nového… jen tak může odpuštění rozrazit koloběh zla a vnést nové světlo naděje do naší společnosti.

Vám patří poděkování, těm, kteří mezi námi již nejsou, úcta a čest, a nepřátelům pokorná a upřímná modlitba, aby jim Bůh dal svou milost k poznání a proměně života a aby jim odpustil jejich strašná provinění.

Amen.