Homilie pro vysílání rádia Proglas ve velikonočním týdnu, 19.3.2008

Vážení přátelé, bratři a sestry,

shromáždili jsme se dnes v této katedrále, abychom uctili památku obětí komunistické ideologie a režimu, který ovládl naší zemi a společnost před 60 lety.

Záznam rozhlasového "slova na den" najdete v příloze.

Pokoj Boží a milost Ježíše Krista vám všem, vážení účastníci letošního velehradského setkání.

S radostí jsem přijal pozvání na toto místo, které je pro mě připomínkou nerozdělené a na misii orientované církve. Zde na jižní Moravě máme památky, které vypovídají o působení misie iroskotské a pasovsko-bavorské na našem území. Setkáváme se zde i s připomínkou vlivu, kterým poznamenala Velkomoravskou říši služba věrozvěstů Cyrila a Metoděje.

Jejich odkaz je živým svědectvím o církvi, která se nebála vstupovat do jiného, často neznámého teritoria a která musela oblékat evangelium Pána Ježíše Krista do výrazových prostředků srozumitelných tehdejším slovanským kmenům. Toto veliké misijní dílo, které proměnilo a poznamenalo život národů, umění, kulturu, rozvoj společnosti - přijímám jako výzvu a inspiraci pro přítomnost.

Vážení vzácní hosté, vážení přátelé,

byli jsme právě svědky předání svatováclavských medailí. Letos toto předání navazuje na 60. výročí ukončení 2. světové války. To, že si již 60 let s vděčností připomínáme ukončení strašné světové války, o něčem svědčí. Válka skončila, ale následky válečného běsnění, ztrát na životech, na zdraví i majetku, zlomených lidských životů, křivd... to všechno se vleče celá desetiletí.

Velmi oceňuji, že letošní svatováclavské medaile jsou spojeny s tím, co považuji za jeden nejdůležitějších aspektů přežití lidstva na této planetě. Je to právě dnes večer zmíněný a těmito medailemi podtržený rozměr odpuštění a smíření. Můžeme přestat bojovat, ale kdo odstraní hradby, bariéry, zákopy, křivdy, deformace lidských vztahů? Kdo nahradí ztracení lidské životy, domovy, ztracená přátelství, ztracené naděje? Jsem přesvědčen, že řešit neřešitelné může pouze odpuštění a smíření. Odpuštění druhým, které hluboce vyvěrá z Božího odpuštění skrze kříž Pána Ježíše Krista. Škody, hříchy, jsou často nenahraditelné. Je zde ale vyznání vin, je zde odpuštění. Bez odpuštění se žít nedá. Bez odpuštění není pro lidskou společnost budoucnost. Psychoanalytik Jung kdysi řekl: Kdyby všichni lidé věděli o odpuštění v psychiatrických léčebnách by bylo o polovinu méně lidí. Je strašné žít v kleštích pomsty a nepřátelství.

Text: Jan 1,1-18

Vážení přátelé - zvu Vás, abychom se na dnešní vánoční svátek společně zastavili u textu z velkého prologu Janova evangelia. Tak někdy bývá nazýván tento vstupní text do evangelia. Tato úvodní část je slavná proto, že zachycuje jednak samotné počátky Boží spasitelné aktivity a poté vrcholí 14. veršem o Slovu, které se stalo tělem. Nejdříve budeme přemýšlet o Slovu, potom, jak se toto Slovo stalo tělem a nakonec o zjevení Boží slávy.

Jan 1,14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.