Proslov na tiskové konferenci v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky při prezentaci "Národního týdne manželství", Praha 22.2.2008

Úvod:

Téma manželství a rodiny je mi něčím velmi vzácným. Dříve než teologii jsem začal studovat na přírodovědecké fakultě univerzity Karlovy biologii. Buňka mě fascinovala. Co je všechno v buňce a jak je možné, že buňka může žít a že se dokonce dokáže reprodukovat? Buňka je tvořena živou hmotou protoplasmou. Uvnitř buňky, často někde uprostřed, je jádro a v něm jadérko. To je obklopeno buněčnou hmotou – cytoplasmou. Dále v buňce můžeme pozorovat např. vakuoly, plastidy a mitochondrie. Je to úplná laboratoř, ale přitom je to živá hmota. V jádru se ukrývají chromatinové struktury a v nich chromosomy jako nositelé informací. Jedno je ale jisté: Aby buňka mohla žít, tak cytoplasma i jádro jsou ve stálém a intenzivním metabolickém vztahu.[1] Existuje tam úžasná a organizovaná souhra. To není náhoda, někdo tam plán a informace pro život a reprodukci vložil. V buňce stále probíhá asimilace a disimilace. Buňky vstřebávají látky, proměňují je a zase navenek jiné látky vydávají. Tento neustálý proces je výrazem života. Zatím ho nelze ničím nahradit.

Rodina je takovou živou buňkou společnosti. Jestli má fungovat a žít, tak musí mít své jádro, musí mít určitá pravidla, informace, musí mít plán, musí přijímat – asimilovat a musí také vydávat – disimilovat.  T. G. Masaryk podtrhoval: Jaké jsou rodiny, takový je stát.

Reflexe významu rodiny pro stát a společnost:

Rodina je základní stavební jednotkou společnosti, v níž dochází k přípravě lidského jedince na život v širším společenském celku a k uskutečňování většiny základních potřeb člověka. Ve výkonu svých funkcí (biologicko-reprodukční, socializační, ekonomické, emocionální aj.) není role rodiny plně nahraditelná žádným jiným subjektem, ani co do formy, ani co do naplnění účelu těchto funkcí.

Pokusy totalitního státu převzít některé přirozené funkce rodiny měly v minulosti velmi negativní důsledky ve výchově dětí, na stabilitu rodinného života, ale také na mezigenerační předávání základních mravních principů. Tato zkušenost je přesvědčivým svědectvím o tom, že právě nenahraditelné funkce rodiny jsou předpokladem existence každé formy státu, a jejich ohrožení či likvidace vede k mravní a posléze i k materiální destabilizaci celé společnosti. (přibývá lidí neschopných pracovat, závislých na alkoholu, drogách, gamblerství a to vše často ve spojení se zločinem).

§         Stát založený na demokracii, právním řádu, respektu vůči lidským právům a lidské důstojnosti, musí zahrnout ochranu rodiny, rodičovství a manželství mezi základní priority své působnosti.

• Rodina je modelem společnosti. Nelze budovat zdravou společnost a pomíjet manželství.
• Manželství nemá alternativu a to nejen z křesťanského hlediska, ale také z hlediska odborného. Výzkumy, které u nás provedli Ludmila Trapková a Vladislav Chvála[2] potvrdily, že o děti nemůže plnohodnotně pečovat jeden rodič či pár stejného pohlaví. Úloha otce a matky je nezastupitelná vzhledem k různým fázím vývoje osobností chlapců a děvčat.  
• Rozvod nebývá řešením manželské krize. Ten, kdo má děti, tak zůstává nadosmrti otcem a matkou.

Řád křesťanského manželství a rodiny.

Ef 5,15-6,9 (domácí řády, tzv. Haustafly: Ko 3,18-4,1; 1Pt 3,1-9)

v     V manželství poddanost, vztahy obětující se lásky; odlesk vztahu Krista a církve. Objevujeme se tam i ochrana třetích osob (nepopouzet děti k hněvu, nedráždit je).

v     Poddanost jedněch druhým, sloužit si vzájemně.

v     Zásada vzájemné úcty. Komunikovat spolu. Povzbuzovat se. V zápase o manželství a rodinu nejde jen o zachování starých lidských společenských institucí. Zde jde vůbec o zachování lidstva. Zvykli jsme si na život pod hrozbou konfliktů válečných (nukleárních), zvykáme si na hrozbu ekologického zdevastování planety. Málo si ještě uvědomujeme plíživé nebezpečí rozvratu a rozkladu společnosti likvidací manželství a rodiny. 

Pavel Černý